Honzíkova cesta

Název:

Honzíkova cesta

Popis: Někdy je těžké vymyslet název fotografie, když člověk fotí pořád do kola stejné motivy. Aby to nebylo třeba Vodopád I, Vodopád II Vodopád III nebo Mlha I, Mlha II či Mlha III. Občas mám dokonce fotku na webu pár dní bez názvu, než mě něco osvítí a nějak ji pojmenuji. U této fotografie jsem měl jasno o jejím názvu už ve chvíli, kdy jsem ji exponoval. Je takto nazvána kvůli mému velkému kamarádovi Honzovi Horevajovi, který je velkým milovníkem tohoto těžko přístupného jizerskohorského potoku. Dokonce bych ho pasoval do role největšího znalce této lokality a to bydlí v Praze. Je schopen si vzít půlden dovolené a jet z Prahy po práci do Jizerek a užívat si krás tohoto ojedinělého místa. Vždyť i na tento vodopádek mě upozornil on, protože já bych si ho se svými problematickými očima možná ani nevšiml. Většinou sem chodíme spolu jednou za rok - v říjnu. Miluji ty chvíle, když spolu stoupáme vzhůru podél vody a čekáme, co nám tentokrát příroda připraví pro potěchu oka. Pokaždé je to jiné. Jsou to chvíle, kdy jsem šťasten a doufám, že i Honza. Rok od roku se nám díky věku a zdravotním neduhům stoupá do kopce hůře a hůře, ale pořád je to v této liduprázdné krajině nádherný zážitek. Ale děsí mě jedna věc – kolikrát tak ještě budeme spolu stoupat do hor? Desetkrát, patnáctkrát nebo snad i vícekrát? Čas bohužel utíká nekompromisně – tik tak, tik tak, tik tak…. Cesty osudů jsou někdy nevyzpytatelné, jsou plné nástrah, záludností a překážek, tak jako cesta kolem tohoto potůčku. Vlastně tu žádná cesta ani není. Člověk se musí prodírat houštím, šlapat po kamenech a kluzkých kořenech, brodit se spadaným listím. Nikde ani živáčka, jenom hučící voda, vítr v korunách stromů, ze kterých občas spadne pár posledních listů…
Už mi nezbývá nic jiného, než využít geniality Antoine de Saint-Exupéryho:
"Způsob života nás snad trochu odlučuje od kamarádů, nedovoluje nám na ně mnoho myslet, ale kdesi jsou, i když ani dobře nevíme kde, mlčenliví a zapomenutí, zato však tak věrní! A zkříží-li se naše cesty, s jakou jásavou radostí nás popadnou za ramena! Ovšem jsme zvyklí čekat...
"Nic se nevyrovná pokladu mnoha společných vzpomínek, mnoha těžkých hodin prožitých pohromadě, mnoha roztržkám, smířením, vzrušením. Podobná přátelství člověk už víckrát nepozná..."

Honzo Děkuji. Za vše!


Zobrazeno: 3498 ×