Večer u jezera Petén Itzá

Název:

Večer u jezera Petén Itzá

Popis: Jedním z důvodů, proč člověk cestuje, je hledání pravdy o sobě. A to nejen o sobě samém, ale o celém systému a prostředí, kterým je determinován.
Už od narození se učíme rozdělovat věci na dobré a špatné, na to, co se dělat smí a co nemá, co je nesprávné nebo přímo opovrženíhodné. Vše je v pořádku až do té chvíle, kdy najednou člověk zjistí, že tento krásně jednoduchý svět našich rodičů není zdaleka černobílý. Musíme si začít přebudovávat žebříček svých hodnot, zjistíme, že pojmy "špatné" a "dobré" jsou často velice relativní, a nezbude nám než se smířit s tím, že absolutní pravda neexistuje.
S nadšením i trochou závisti pozorujeme současný západoevropský styl trávení dovolené. Každé léto se na silnice vyrojí miliony karavanů, jejichž majitelé degradují význam cestování na přemísťování čím dál většího množství svých věcí. Na zdokonalení skořápky, kterou se izolují od svého okolí, na transportování své kuchyně a svých zvyků, své televize a satelitní antény, díky které ani daleko od domova nepřijdou o další díl svého oblíbeného seriálu. A pokládám za velké štěstí, že většina z nás si tento způsob cestování nemůže dovolit.
Asi nejotřesnějším příkladem degradace cestování jsou moderní hotelové komplexy. Turisté jsou těžkotonážními letadly a autobusy převáženi do továren na cestovní ruch, které po celou dobu dovolené nemusí opustit. Interiéry i pláže hotelů na pobřeží Tuniska se jako vejce vejci podobají hotelům Litochora či Costa Brava a asi se nebudou moc lišit ani od letovisek Martiniku nebo Bali. Stejné pokoje, jídelníček i nápoje v hotelovém baru. Turistovi je v podstatě jedno , v kterém světadílu nebo na které polokouli se nachází, a pozná to jen podle pohlednic v hotelové recepci.
A tak díky těmto "cestovatelům" moderní doby postupně a nenápadně zapomínáme na to, v čem byla a je podstata cestování. Na to, že pravý cestovatel si s sebou bere opravdu jen to nejnutnější, protože ničím se nedají nahradit zážitky z pronikání do tajů čínské kuchyně nebo z výběru správně tuarégské džalaby . Že opovrhuje pohodlím a sterilitou hotelů západního stylu a řičí blahem v rákosové chýši amazonských indiánů nebo na zablešené palandě nepálské lodžie. Že jenom ten, kdo má odvahu vylézt na střechu indického autobusu nebo vyplout se zanzibarskými rybáři ba vratké kocábce na lov, si naplní svou duši tím, kvůli čemu se na cestu vydal. Tedy pocitem blízkosti (ale nikoliv nalezením) poznání.
Protože, kdybychom poznání definitivně nalezli, už bychom neměli proč cestovat. A to my přece nechceme!

(Jaroslav Lhota)

Zobrazeno: 4407 ×