Název:

Said

Popis: Said je mimořádný člověk, proto si zaslouží samostatné povídání. Jeho jméno znamená šťastný. Naše přátelství začalo vlastně už na letišti, kde mě díky nějaké administrativní chybě zdánlivě nikdo nečekal. Stála tam skupinka mužů, kteří vyhlíželi své ovečky, ale všem jsem byl ukradený, kromě Saida, který se mi snažil pomoci. No a nakonec jsme zjistili, že kromě jiných čeká i na mě… Další mé sympatie si získal, když jsem se ho ptal, jaký má rád sport. Samozřejmě jsem čekal, že řekne fotbal. K mému údivu prohlásil, že obdivuje legendární marocké a alžírské běžce Saida Auitu, Nouredinna Morcelliho a Hichama El Guerrouje, ke kterým jsem kdysi vzhlížel i já. Přestože mezi námi byla určitá jazyková bariéra, tak jsme si dobře rozuměli. Když si dva lidé chtějí rozumět, tak k tomu nepotřebují žádnou řeč. Se Saidem jsem si beze slov rozuměl lépe, než kdybychom oba mluvili česky. Často jsme se spolu dívali na hvězdy a myslím, že nám bylo dobře. To kochání se neuvěřitelnou Mléčnou dráhou bylo naší společnou řečí beze slov. Bylo to podobné, jako když jsem kdysi na Islandu v noci stál na útesu a nad oceánem začal vycházet měsíc, jenž byl právě v úplňku. Po chvíli ke mně přišlo pár oveček a spolu se mnou se fascinovaně dívaly na tu nádheru. Samozřejmě jsme si o hvězdách spolu i povídali, tak jako třeba o náboženství, historii či politice. Překvapila mě úroveň marockého školství, protože znal mimo jiné pány jako jsou Stalin či Ceaucescu. Já jsem v hlavě pátral, kolik znám afrických prezidentů a vzpomněl jsem si pouze na bývalé a to na Mandelu, Kadáfího, Mugabeho a Mobutu Sese Seko Kuku Ngbendu wa za Bangu. Jednoho večera jsem se ho ptal, zda byl někdy v zahraničí. Odpověděl, že nikdy, ale že by do Evropy strašně chtěl. Druhý den jsem nad tím stále přemýšlel a nevěděl jsem, zda by tam chtěl na stálo nebo jen na výlet. Večer jsem se ho tedy zeptal znovu a zjistil jsem, že by tam chtěl jen na dovolenou, protože Maroko miluje stejně tak, jako miluje svoji práci. V létě vodí turisty po horách a v zimě v poušti. Ulevilo se mi, protože jsem si během dne několikrát vzpomněl na Barka z Exupéryho Země lidí, o kterém se píše: Domníval se asi, že to co prožívá tady, je jenom dobrodružství a že tam najde podstatu, ale zjistí znechucen, že jediné skutečné bohatství vlastnil tady na poušti, totiž kouzlo písku, noc, ticho a vlast větru a hvězd. Setkání se Saidem pro mě bylo podobné, jako kdybych potkal jiného Exupéryho hrdinu – malého prince. Byla to také taková dobrá a čistá duše. Vždy se snažil program našeho putování přizpůsobit mému focení, a když jsem se již za tmy vracel z dun, čekal mě s teplým čajem a ptal se, jak se mi to líbilo a zda jsem něco pěkného vyfotil. Saide, myšlenkami jsem často s Tebou na poušti, tedy tam, kde to máme oba tak rádi. Opatruj se příteli. Těším se na den, až se vzdušné masy nad Středozemním mořem uskupí tak, že k nám přinesou teplý vzduch a zrnka písku ze Sahary – Tvoje a její pozdravy. Jsem zvyklý čekat… Safi baraka. Šukrem.

Zobrazeno: 8220 ×